26/4/17 II.

Středa v 2:08
jakmile jsem si zasloužila kousek lásky
nevěnovala jsem jej sobě
darovala jsem ho písmenům tvého jména
cestují žilami každý den
dostanou se do každého koutu mého těla
dokud nejsem schopna vzpomenout si na to
kým jsem byla předtím
nepamatuji si své jméno
nedokážu vyslovit to tvoje
 

26/4/17

Středa v 1:48
praská mi kůže když se natáhnu k jiné větvi
krvácí mi klouby když jí obejmu prsty
lámou se mi kosti když zjistím že nejsem připravená se jí držet
přežívám ve starém hnízdě

21/4/17

21. dubna 2017 v 1:33
promiň
mami
 


20/4/17

20. dubna 2017 v 0:49
kéž bys nebyl momentem


10/4/17

10. dubna 2017 v 22:12
je pondělí a cítim se sama

5/5/17

5. dubna 2017 v 0:21
lásko postavila jsem nám dům
tvoje strana postele je chladná už hrozně dlouho
něco mi řiká že bych měla začít zamykat dveře
jsem tak sama v tak tak prázdných pokojích
televizní pořady nezahání mou osamělost

nechávam branku otevřenou
vždycky čekam na teplo v naší posteli
představuju si jak tvůj hlas zaplňuje náš dům

postavila jsem nám dům
ale necítim se v něm doma

4/4/17 II.

4. dubna 2017 v 0:11
VIDĚLA JSEM TVŮJ KABÁT

šla jsem dolů po ulici, která je mimochodem blízko cukrárny, kde jsme jednou byli spolu

MĚL STEJNOU BARVU

vzbudilo to ve mně naději, na kterou většinou zapomínám, a je jedno, jak moc se snažim zaneprázdnit
soustředim se na hudbu
nemyslim na nic jinýho než na umění
píšu básně
vždycky je ve mně trochu naděje

OTOČILA JSEM SE

nevim jak je možný si během několika chvil vzpomenout na náš poslední den a přemýšlim jestli je možný abychom si odpustili věci, který jsme si nestihli říct

STÁLA JSEM TAM VĚČNOST

a doufala jsem že si stihnu zapamatovat tenhle okamžik protože to bylo nejblíž co jsem ti kdy byla za posledních pár týdnů

VIDĚLA JSEM TVŮJ KABÁT

prosím otoč se

4/4/17

4. dubna 2017 v 0:02
ráda věřím

3/4/17

3. dubna 2017 v 0:20
noční vánek pohladil mou tvář
a jako slunce zapadlo za kopce
jako se červánky přelily do purporové
a i ta zmizela
přemýšlím
vybledla jsem takhle z tvých myšlenek?

Kam dál